Proč protestuji proti vládě

Jsem už pamětník, v době, kdy řada dnešních „progresivních, liberálních, často nesmlouvavých“ politiků začala říkat své první holé věty, podílel jsem se na přípravě generální stávky dne 27.11.1989. Byl jsem tehdy také osobně a opakovaně na Václavském náměstí, bylo mi necelých 28 let. Měl jsem rodinu, a chtěl jsem žít lépe. Ostatně tak to cítila naprostá většina společnosti.  

Odmítali jsme vládu jedné strany, zvěrstva proti občanským svobodám, týrání odpůrců tehdejšího režimu, nedodržování Ústavy ČR, omezování svobody slova a zmanipulovaná provládní média, nechtěli jsme žít ve společnosti prolezlé špicly a obklopeni fanglemi s falešnými rozjásanými hesly – chtěli jsme žít normální životy ve svobodné společnosti.

Tehdy jsme opakovaně slyšeli, že máme ze všech postkomunistických států nejlepší startovací pozici

V tzv. 90. letech ale zmizelo při divoké privatizaci až příliš mnoho národního, státního i soukromého majetku – pánové Klaus, Ježek, Dyba a další se netajili tím, že je potřeba rozdělit společnost na chudé a bohaté (přitom jaksi úmyslně zapomněli, že je potřeba také rozlišovat poctivé a čestné, od všehoschopných veksláků a různých jiných existencí, ze kterých se potom stali kmotři vznikajících politických stran, které jejich počínání následně rychle legalizovaly).

Dnes, 27.11.2023, po 34 letech, stojím na Malostranském náměstí a říkám si, jak jsme ta léta jako společnost a národ využili.

• Z naší nejlepší startovací pozice jsme se za 34 let dostali na chvost zemí nejen v Evropě…
• Podle statistik OECD a EB jsou Češi nejvíc „odíraným“ národem v EU.
• Za 34 let jsme se nijak nepřiblížili mzdám v západní a jižní Evropě.
• Za poslední 2 roky máme nejvyšší inflaci, nejvyšší ceny, nejnižší kupní sílu, téměř bilion korun uniká do šedé ekonomiky, dalšího půl bilionu korun odtéká ročně bez zdanění z našeho státu do zahraničí.
• Statisíce lidí jsou těsně nad hranicí chudoby, a v roce 2024 se do ní zřejmě propadnou.
• Vláda chystá další zdražování a je toho samozřejmě mnohem víc, bohužel nic pozitivního.

Není co chválit a je potřeba konstatovat fakta:

• Masivní nespokojenost zaměstnanců, veřejnosti i zaměstnavatelů s opatřeními současné vlády se projevuje po celém státě.
• Vláda zcela zásadně zhoršuje pracovní i životní podmínky většiny občanů, ale také žene do bezvýchodné ekonomické situace tuzemské firmy.
• Dosavadní způsob a výsledky asociálního a arogantního vládnutí současné vlády jsou pro naprostou většinu společnosti pouze hlubokým zklamáním – bez výhrad vládu podporují pouhá 3% dotázaných občanů.
• Současnou vládu po celou dobu jejího dosavadního vládnutí provází řada skandálů a korupčních kauz.
• Panuje mimořádně shodný názor, že se jedná o nejhorší vládu od roku 1989.
• Vláda se stále vymlouvá na problémy, které musela a musí řešit – ale stejné problémy  řešily vlády v celé EU a řešily je mnohem úspěšněji – my jsme se propadli na nejhorší místo – a vláda dále občanům lže a publikuje účelové dezinformace.
• Je potřeba přestat vysílat signály, cestovat po Africe, kde o návštěvu premiéra ČR evidentně nestojí, nebo nakupovat v Německu. Je nutné začít tvrdě pracovat na zajištění školství, zdravotnictví, sociálních a všech veřejných služeb a konkurenceschopnosti českých firem. Avšak ne pouze na úkor zaměstnanců, jejichž daně se vybírají nejsnáze.
• Pokud to vláda neumí nebo nechce dělat, ať nevede zemi do ještě větších problémů!

Někdo říká, že tehdy a dnes jde o něco úplně jiného. Jistě, jsme v jiné situaci, jsme o 34 let starší, ale stejně jako tehdy nám všem vadí, když vláda opovrhuje obyčejnými občany, nedělá nic v jejich prospěch a prospěch země, a nezřízeně lže. To nám, stejně jako arogance a papaláštví, vadilo vždycky.

O náladách ve společnosti vypovídá přímá účast na protestech za využití různých forem – profesně i společensky napříč celou populací (důchodci-studenti, dělníci-učitelé, lékaři, zaměstnanci, atd.)

Masivní je podpora protestů od těch, kteří se jich nemohou přímo účastnit z důvodu odpovědnosti k provozu státu nebo služeb pro občany.

Je správné chtít zpět důstojnost zaměstnance a požadovat za dobrou práci spravedlivou odměnu!

Pokud vláda nebude protesty správně hodnotit a potřebně na ně reagovat, určitě se dnes nejedná o poslední akci.

Podle dosavadních vystoupení některých politiků v „nezávislé veřejnoprávní televizi“, se politici snaží dnešní akci zlehčovat a její účastníky dehonestovat.

Potom jsou ve hře další, i mnohem důraznější formy protestů – je potřeba připomenout, že to úspěšně umíme! 

27.listopadu 2023
Luboš Pomajbík
občan České republiky
a odborář od listopadu 1989